Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Údržba, opravy a seřizování vozů Hillman 1.část Hillman

Jak na opravy a údržbu vozů Hillman radil Dr. Dobroslav Frýdek a kolektiv členů zájmového kroužku majitelů vozů Hillman při AMK MEZ Brno v článku z časopisu Svět motorů 9/1964.

PÍŠE Dr. DOBROSLAV FRÝDEK A KOLEKTIV ČLENŮ ZÁJMOVÉHO KROUŽKU MAJITELŮ VOZŮ HILLMAN PŘI AMK MEZ BRNO

Počínaje rokem 1959 byly do ČSSR dodány v několika sériích vozy Hillman, výrobek anglického koncernu ROOTES. Byly to postupně typy De Luxe III A, III B, III C a konečně typ s motorem o objemu válců zvětšeném na 1600 cm3. Jednotlivé modely se od sebe liší některými detaily výbavy, poslední má řadící páku na podlaze.

Jde vesměs o solidní, robustně stavěné vozy klasické koncepce se spolehlivým motorem, který se vyznačuje dlouhou životností. Pro naše poměry se dodávaly se stupněm komprese 7, typy 1600 dokonce se stupněm 6,9 čímž poněkud utrpěl špičkový výkon i spotřeba, která se při běžném provozu pohybuje okolo 10 l na 100 km.

Úprava řízení na levou stranu způsobila zhoršení přístupu k detailům, umístěným na straně řízení pod kapotou.


 

V připomínkách k údržbě si povšimněme pouze základních prací, které si mohou majitelé vozů buď udělat sami nebo za pomoci zkušenějších instruktorů ve svépomocných dílnách Svazarmu. Větší práce, které vyžadují demontáž celých agregátů, doporučujeme svěřit odborným dílnám, které jsou nebo mají být vybaveny speciálním nářadím a jejichž zaměstnanci prošli školením servisních techniků výrobního podniku.

1. OŠETŘOVÁNÍ KAROSERIE

Syntetické laky na bázi akrylových pryskyřic není nutno zvláště ošetřovat. Postačí mytí čistou, proudící vodou, buď za použití průtokového kartáče nebo čisté viskosní houby. Vozidla denně používaná a vystavená povětrnostním vlivům doporučujeme 1krát měsíčně umýt teplou vodou s přídavkem Autosaponu. Na místa zvláště znečistěná možno použít koncentrovanějšího roztoku. Asfaltové skvrny nejlépe odstraníme buď xylenem nebo Čiku-li, trichlorethylenem atp., ovšem po hrubém umytí vodou, abychom okolí míst znečištěných asfaltem nepoškrábali. Karosérii po důkladném opláchnutí od zbytků saponátů vysušíme měkkou, čistou jelenicí, přičemž je nutno vytřít i vodu, která se při stříkání dostane kolem dveří, případně do odtokové drážky kufru a kapoty. Po důkladném uschnutí možno karosérii nakonzervovat vhodnou leštěnkou nebo, chceme-li být pečlivější, voskem. Leštěnky nebo vosku však nepoužíváme příliš často; konzervační prostředky se nesmějí nanášet za mrazu nebo naopak na prudkém slunci.

Pro hlubší studium ošetřování karosérie doporučujeme knížku: Slunéčko – chemické přípravky pro provoz a údržbu motorových vozidel.

Čalounění

sedadel, dveří a stropu je z umývatelné plastické hmoty, kterou lze čistit saponátovými přípravky. Zbytky saponátů je třeba důkladně opláchnout čistou vodou. Čalounění doporučujeme umývat pouze v létě nebo v dobře vytopených místnostech. Dostane-li se totiž voda pod koberce na plstěné potahy, přilepené ke karosérii, plsť zpravidla plesniví a kromě zápachu je zde nebezpečí prorezavění podlahy. Vnikne-li při umývání voda do vnitřku vozu (větracími okénky předních dveří), důkladně jej vysušíme. Doporučujeme podložit koberečky několika vrstvami novinového papíru. Papír vodu vysaje, pak jej ovšem musíme odstranit a nahradit suchým.

Při umývání vniká voda okolo kartáčkovitého těsnění oken do vnitřku dveří. Přesvědčíme se, zda také odtéká otvory ve spodku dveří. Nejsou-li otvory průchodné, dveře zevnitř rezaví. U některých vozů, zvláště u těch, které jsou používány na špatných cestách, popraská otřesy plastický tmel u gumové obruby předního a zadního skla. Těmito prasklinami proniká někdy za deště dovnitř voda. Tomu se dá zabránit odpáčením gumy v místech protékání a zalitím hustým bezbarvým acetonovým lakem.

Zadní textilní koberečky doporučujeme zakrýt podlahovou gumou; lépe se čistí od bláta a prachu.

Seřízení dveří

Dveře na vozech Hillman lze zavřít prakticky jedním prstem a mnohým majitelům jistě naskakuje husí kůže, když jim někdo zavírá dveře „obvyklým“ způsobem za použití větší síly.

Dveře však někdy klepou, což lze odstranit seřízením jejich držáku. Povolíme 4 šrouby držáku tak, aby se jim dalo posunovat. Zavřeme dveře a pohneme menší silou za kliku dveřmi nahoru a dolů. Tím vystředíme držák ve svislém směru. Stiskneme otvírací knoflík a opatrně, abychom držákem nepohnuli, otevřeme dveře. Dotáhneme lehce všechny 4 šrouby. Pak seřídíme vodorovnou vůli. Po uzavření dveří zkusíme střídavým tahem a tlakem na kliku, zda nemají vůli. Správně seřízené dveře vůli mít nemají. Doklepnutím držáku dveří přes dřevěný špalík (viz obr. 1) se vůle ztratí. Odskakují-li dveře při zavírání, je vůle malá a musí se tahem za kliku zvětšit. Po správném seřízení šrouby dotáhneme.

Někdy však dveře klepou i po této „operaci“. Pak je třeba sejmou čalounění dveří. Průbojníkem Ø 2 mm nebo hřebíkem o stejném průměru se vyrazí z boku kliky otvírání a z kliky stahování okna pojistný čípek. Pak širším dlouhým šroubovákem odpáčíme čalounění a uvolníme pojistná pérka, kterými je čalounění připevněno. Při této příležitosti namažeme vodicí drážku okna a ozubená kola stahování tukem A00 nebo AV 2, ostatní pohyblivé části řídkým olejem (M4A nebo olejem na šicí stroje).

Při zpětné montáži musíme dobře založit impregnovaný papír, který chrání čalounění před provlhčením. Voda totiž protéká zvenku oknem do dveří a papír má zabránit jejímu styku s čalouněním. Dolní konce papíru založené do spodních montážních otvorů zabraňuji vniknutí vody na spodek čalounění. Pokud máte papír již poškozený, použijte igelitu, slabé koženky nebo voskového plátna. Směr průtoku vody si můžete demonstrovat při demontovaném čalounění a podle něho lehce poznáte, jak má být krycí papír umístěn.

Někdy bývá příčinou klepání dveří poškozená textilní lemovka mezi dveřmi a karosérií, která se prodře až na kovovou kostru. Kostra pak v místě styku odírá lak dveří a nepříjemně vrže. Jelikož se lemovka stejně jako ostatní díly čalounění nedováží, je nutno obstarat kousek silné, pevné, ale měkké látky, nebo silné koženky stejné barvy, kterou přilepíme karosářským lepidlem nebo Kanagomem na odřená místa lemovky.

Mazání závěsů dveří je zřejmé z obrázku 2. Kluzné podložky mezi čepem a uložením mají výřezy, do kterých se olejničkou nakape řídký olej za pohybování dveřmi.

2. OŠETŘOVÁNÍ A ÚDRŽBA SPODKU VOZIDLA

Spodek vozu je třeba pravidelně ošetřovat mytím vodou a konzervováním

(Penetrating, případně nafta s konzervačními přísadami) nejdéle po ujetí 3000 až 5000 km. Přitom bývá obvykle vůz na montážní resp. mycí rampě nebo zvedáku a je možno zespodu zkontrolovat jeho stav.

Doporučuje se zkontrolovat dotažení šroubů vany motoru, přitažení přední nápravy, řízení, zavěšení ramen kol. Při promazání podvozku nutno dbát na očištění mazacích hlavic před nasazením mazacího lisu a na používání správných mazadel (viz dále).

Pokud po umytí najdete na spodku vozu zrezivělá místa, je nutno další korozi zamezit a poškozená místa natřít. Doporučený postup je tento: Nastříkat spodek naftou. Nechat nečistoty "odležet" a ostříkat horkou vodou. Po uschnutí znovu nastříkat spodek naftou a po několika dnech znovu ostříkat. Zbudou-li ještě nečistoty, odstranit je drátěným kartáčem, silně zrezivělá místa očistit odrezovačem a vodou.

Na rampě nebo montážní jámě zvednout vůz, sejmout kola a natřít spodek chlorkaučukovým nátěrem H-0003. Nedoporučujeme stříkaní, ale nanášení tvrdším štětcem. Lepší je nanést dvě tenké vrstvy asi po 24 hodinách než jednu tlustou. Nátěr zasychá částečně po 24 hodinách, úplně po 50 hodinách. Možno též použít asfaltového nátěru A 1001, ten však není nejvhodnější, neboť se rozpouští v konzervačních prostředcích. Ředidlem chlorkaučukového nátěru je H 6000.

Doporučená maziva

Předem několik upozornění. Aditivované a neaditivované oleje se nemají míchat. Přecházíme-li z jednoho druhu oleje na jiný, je nutno motor důkladně propláchnout proplachovacím olejem B 2. Na míchání různých olejů musíme být opatrní zejména při zahraničních zájezdech, kdy je nejlepší vézt potřebnou zásobu oleje s sebou. Dále je třeba dbát na dodržování předepsaných lhůt výměny mazadel.

Olej se vyměňuje po jízdě, dokud je teplý. V rozvodce řízení se musí olej doplňovat, vypustit jej lze velmi obtížně.

Pro srovnáni uvádíme některé údaje o olejích, které lze zakoupit v podniku zahraničního obchodu - Tuzex:

Oleje:

M 4 A odpovídá Shell 10 - 30 (10W-20) nebo Universal

M 6 A odpovídá Shell X-100 (20W-40)

Multigrade, Shell 30, Mobiloil Speacial 30

PP 44 odpovídá Spirax SAE 140

PP 13 odpovídá Spirax SAE 80

PP 12 odpovídá Spirax SAE 90

Maz. tuk A00 a AV 2 odpovídá Shell Retinax A.

Pokud jde o doporučené druhy olejů pro vozy Hillman, řídíme se údaji tabulky, kterou vydal n. p. Benzina (bude uveřejněna v příštích číslech SM - pozn. red.). Hodnoty, uvedené pro vozy série III B, můžeme vztahovat i na vozy série III C rep. na modely 1600. Rozvodku řízení, která v onom přehledu není uváděna, doplňujeme převodovým olejem stejného druhu, jaký používáme pro rozvodovku. Stejným olejem promazáváme čepy, spodek a klouby spojovacího hřídele.

Vložku čističe oleje vyměňujeme při každé druhé výměně, vložku čističe vzduchu vyměňujeme po ujetí 10.000 km. U série III A, kde je vlhčená vložka, vymýváme ji v benzinu a vlhčíme směsí benzinu a motorového oleje.

Motorovým olejem promazáváme rozdělovač a ostatní pohybové části. K promazávání listových per použijeme naftu a mazací tuk G 3 (s přísadou grafitu). Tlumiče pérování se nedají doplňovat ani opravovat, můžeme je pouze kontrolovat a v případě potřeby vyměnit za nové.

Lhůty výměn olejů přizpůsobíme údajům vyhlášky MD č. 119/62.

S mazáním bývá obyčejně spojována i kontrola brzdové kapaliny. Hillmany mají též kapalinové ovládání vypínání spojky. Originální kapalina se nedováží a při nutnosti opravy systému nebo odvzdušnění bývá nahrazována naší kapalinou Syntol. Při výměně kapaliny je nutno systém důkladně propláchnout lihem, nechat vykapat a též propláchnout novou kapalinou. Pro oddálení výměny kapaliny v obou kapalinových systémech (brzdy a spojka) se doporučuje nejdříve nahradit originální kapalinu v ovládání spojky Syntolem, a kapalinu, získanou ze spojkového systému, používat po vyčištění (nejlépe sedimentací po dobu nejméně 48 hodin) pro doplňování brzdového systému.

Pozor při odvzdušňování. Zásoby nádržek jsou malé a vystačí max. na 4 - 5 sešlápnutí při otevřeném odvzdušňovacím ventilku. Po čtyřech sešlápnutích nutno nádobku dolít, jinak se do systému může nasát vzduch

Odvzdušnění brzd je nutné tehdy, když se při sešlapování postupně zkracuje "volný krok" pedálu. Odvzdušnění spojky je nutné tehdy, když se při zařazeném převodu a delším vypnutí spojky najednou začne vůz rozjíždět, nebo když se tratí vůle pedálu (asi 15 - 18 mm podle údajů výrobce). Správné naplnění nádržek kapaliny je asi 12 mm od horního okraje nalévacího otvoru.

Brzdy

Brzdy jsou velmi účinné, obložení vydrží při průměrném používání 60-80.000 kilometrů. Seřízení brzd je nutné, když má brzdový pedál větší mrtvý chod než asi 30 mm.

Brzdy je možno seřídit i při namontovaném kole, je-li nasazeno otvorem proti otvoru v brzdovém bubnu.

Šroubovákem se úplně dotáhnou seřizovací šrouby na brzdovém válečku směrem doprava. Pak se silně sešlápne brzdový pedál. Tím se usadí čelisti proti bubnu, pak šroubovákem povolíme směrem doleva seřizovací šrouby o 2-3 zoubky na zadních kolech a o 1-2 zoubky na předních kolech. Při povolování je zřetelně slyšet cvaknutí.

Pozor - na zadních je jeden, kdežto na předních kolech dva brzdové válečky, seřizují se oba! Pak se oztočením kola zkusí, zda obložení nechytá o buben. Chytá-li i při zvětšení vůle o víc zoubků, není něco v pořádku a je třeba sejmou brzdový buben. Po vyšroubování pojistného šroubku se pokusíme buben sejmout. Nejde-li, pomůžeme si lehkým poklepáváním dřevěnou paličkou po obvodu bubnu.. Bubny nesmíme vzájemně zaměnit. Doporučujeme omýt buben i čelisti a hlavu kola čistým benzinem (ne naftou nebo petrolejem).

Příčina váznutí čelistí může být buď v prasklé nebo vyvléknuté vratné pružině nebo v brzdovém válečku (vadná gumička, těsnění, roztržená krycí manžeta zezadu).

Ruční brzda se seřizuje současně se seřízením válečků, je-li třeba dalšího seřízení, zkrátí se seřizovacím šroubkem u zadní nápravy lanko. Správně seřízená brzda má zabírat na 3. - 4. zubu (na páce ve voze).

Je důležité občas promazat lanovod a otočený čep na páce ruční brzdy. Příčinou špatného vracení lanka ruční brzdy do klidové polohy po odbrzdění bývá poškození vratné pružiny u zadní nápravy, způsobené při mytí vozu na hydraulickém zvedáku. Většina hydraulických zvedáků má patky po zachycení zadní nápravy tak široké, že zachytí při zvedání nejen za most nápravy (na levé straně), ale i za držák bowdenu a vratnou pružinu a poškodí je.

Další poruchu brzd si mnozí majitelé zaviňují sami. Ložiska hlav předních kol jsou mazána tukem, jehož zásoba je v hlavě kola. Při přemazání hlavy vnikne přebytek tuku do brzd. Prozradí se nejdříve blokováním (táhnutím vozu při brzdění na jednu stranu), později zeslabeným brzdícím účinkem (až se obložení promastí). Zde pomůže jen demontáž a pečlivé odmaštění obložení v trichlorethylenu nebo technickém benzinu.

Při nasazování hlavy kola je třeba dobře seřídit vůli hlavy a pečlivě nasadit a zajistit matici závlačkou. Běžné závlačky jsou však buď příliš velké nebo malé a závlačky palcových rozměrů se nedovážejí. Mnozí majitelé i dílny proto používají místo závlaček hřebíků. To se týká všech závlaček na přední nápravě (nestálo by za to takové závlačky dovézt nebo vyrobit? - pozn. redakce).

Pokračování v dalším díle...



Vložil: Redakce

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím