Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Známí o známých - Eliška Junková-Khásová

Eliška Junková-Khásová, narozená jako Alžběta Pospíšilová byla česká automobilová závodnice, která závodila na vozech Bugatti, a to nejprve jako spolujezdkyně svého manžela, posléze sama. Ve dvacátých letech byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže.

Nazval bych ji ženou, která zlomila mnohá mužská sebevědomí. Viděl jsem ji prvně r. 1924 za volantem vozu, kterému ona sama říkala želva. Byl to dvoulitrový závodní osmiválec Bugatti typu Vizscaya s pontonovou karosérií. K mému úžasu jej řídila drobná žena pronikavých očí, již z něj vyčnívala sotva hlava! Tehdy jsem vůbec netušil, že za několik let bude mně i mnohým, kdož jsme tehdy ženami za volantem prostě pohrdali, příkladem i – učitelkou. Stále častěji jsme pak o ní slyšeli a viděli ji jezdit a vítězit nad muži. Rok 1928 byl pro ni neslavnější. Pokusila se čestně dojet nejtěžší závod tehdejší doby – pověstný Targa Florio na Sicílii – sama proti řadě továrních a asi dvacítce „isolati“, nezávislých jednotlivých. Prach, písek volné kamení, výmoly i nastražené balvany a nesnesitelné horko činily jízdu na 5 kol po 108 km dlouhém okruhu s asi 1500 zatáčkami, vlásničkami i nepřehlednými „padáky“ kolem skal po vozovce jen o něco širší než kamenitá okresní silnice, pravým utrpením. Její Bugatti, osmiválec 2300 cm3 s kompresorem, byl sice podle tehdejšího měřítka velmi ovladatelný, ale jen kdo s těmito vozy jezdil, ví, jak ohromné otřesy musil jezdec snášet nehledě k nutné krajní a neochabující pozornosti, soustředěné na záludnosti tratě, na stálé smyky na pískovém povrchu. A pak – mechanické brzdy nebyly nikdy ideálně vyrovnány, vyžadovaly velmi silný tlak na pedál a když zabírala některá dřív – a blokovala – nemusila vždycky stačit šířka silnice. Po čtyři kola trval dramatický souboj, který učinil tento závod z předválečných nejsenzačnějším, protože se nikdy předtím ani potom nestalo, aby neznámá, jemná žena odněkud z Prahy proháněla nejslavnější závodníky Evropy! Honila je tak, že v 1. Kole byla čtvrtá jen 33“ za vedoucím Chironem, vytvořila nejrychlejší 2. kolo, ve 2. kole vedla, ve 3. kole byla druhá o 2 min. a předjela pozdějšího vítěze Divo, ve 4. druhá o 1 min., ale pak začalo zlobit vodní čerpadlo a o nastražený balvan prorazila zadní pneumatiku. Vybojovala si přesto 5. místo jen 9 min. za vítězem a celá ostatní smečka pozdějších hvězd závodnického nebe skončila dlouho, desítky minut za Eliškou! Teprve na 12. místě skončila její sokyně Einsiedelová. Málokdo ví, že tehdy paní Eliška vedle 5. místa v celkové klasifikaci získala těž 1. cenu pro nezávislé jezdce (isolati) a 1. cenu dámskou.

Po tragické smrti svého manžela na Nürburgringu paní Eliška již nezasedla za volant závodního vozu. Ale její skromnost, statečnost a houževnatost se zapsaly do našich srdcí. Vyhledávali jsme ji, když jsme se se Zdeňkem Pohlem nebo samostatně připravovali na velké soutěže nebo závody, já i na letecké a potřebovali k tomu duševní posilu. Diskutovali jsme s ní o metodické přípravě, která byla základem jejich a pak našich úspěchů. Zvykli jsme si systematicky studovat a kreslit trať, dělat itineráře, znát zpaměti třeba o půlnoci každou změnu povrchu. Probírat taktiku, volbu vhodného převodu, odškrtávat body přípravy stroje a příslušenství, dobře zvažovat možné změny seřízení nebo paliva, pneumatik, svíček i signalizace a vůbec každé podrobnosti předem. Dbát na životosprávu, na oděv a výstroj. Zkrátka, ač jsme nadále slabé pohlaví vytrvale podceňovali, překvapeně jsme si musili přiznat, že tato drobná žena nám ukázala záviděníhodnou duševní sílu a vytrvalost, před níž se naše tehdy bujné kštice a často ve vztahu k ženám hrdopyšné šije s respektem a bez odmluv skláněly, až to bylo nám samotným divné. Ale dělali jsme to se zvláštním uspokojením, jaksi rytířsky rádi. A tento teplý lidský vztah k paní Elišce jako k dosud nepřekonané nejlepší závodnici Evropy a vlastně celého světa nám přes všechny změny, jež čas přinesl, zůstal. Paní Eliška je pro nás pevným, jasným mezníkem v historii závodění.

Inž. J. Hausman,

hlavní redaktor Světa motorů

zdroj: Svět motorů 9/1964

Vloženo: 06.12.2013 Autor: Redakce Kategorie: Ze starého tisku
Náhradní díly na veterány Vyroubal

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím