Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Stadion z Rakovníka

Něco z historie tak populárního mopedu Jawa Stadion. Tento článek poprvé přinesl časopis Svět motorů v roce 1960. Tehdá nikdo asi ani nesnil, jaké popularity se tento veterán dočká.

Výroba mopedů StadionHistorie některých výrobků bývají různé. U některých se počítá na staletí, u jiných se o historii vůbec nedá mluvit a u velké většiny nás prostě nezajímá a spokojujeme se s faktem, že je to dobrá věc a jsme rádi, že s ní někdo přišel. Když jela první elektrická tramvaj pražskými ulicemi, stavěli se lidé do špalíru s praporky. Když vyjeli první motocyklisté, sbíhali se lidé a vyhazovali radostí čepice do výše. Když se objevil u nás o pár desítek let později první moped, řekl si někdo možná: no, konečně, že „to" už také vyrábíme.
A přece i náš moped má svou historii. Když si zavzpomínáme, zjistíme, že v roce 1930 se objevila první motokola ČZ. V prvotním řešení měla motor v ose předního kola, avšak v roce 1932 přišla do výroby motokola s motorem o obsahu 76 ccm. Později se obsah zvýšil na 98 ccm — a přibylo i motokolo Jawa Robot. To již byly vlastně lehké motocykly, které, aby odpovídaly předpisům o úlevách pro motokola, měly pedály. První „rasové" mopedy do 50 ccm se však objevily až před čtyřmi lety, kdy se jejich výroby ujala bicyklová továrna Velo Stadion V Rakovníku, nyní Motor, n.p., závod – Stadion.
Hotové mopedy StadionVývoj v maloobsahových jednostopých vozidlech se nesl dvěma směry. Vyvinul se lehký motocykl se třemi převody, bez pedálů, který si zachovává charakteristické rysy a jízdní_ vlastnosti motocyklu, a dále moped, který se svou charakteristikou blíží jízdnímu kolu s pomocným motorkem. Proto i jeho výroba byla svěřena továrně na jízdní kola. Dalšími důvody, proč padla volba na továrnu jízdních kol, bylo rychlé rozšíření sortimentu, po němž volal domácí trh i export. A pro rychlé zavedení výroby byly nejlepší předpoklady právě v rakovnickém Stadionu.

Podívejme se, jak to tehdy ve Stadionu vypadalo.

Výroba a produktivita byly v plenkách — na jeden kus bylo zapotřebí přes 70 normohodin, což je průměr na osobní automobil. Výrobní náklady byly vysoké, neboť pracující, většinou ženy, začaly dělat součástky, které patřily více motocyklu a nikoli, jako dříve, bicyklu. Zkušeností mnoho nebylo. Místo rámů z tenkostěnných trubek přišly do výroby silnější rámy ze solidní trubky, vidlici přibylo pérování, kola nabyla motocyklového vzhledu. K tomu všemu přibyl motor, který dodává n.p. Motor v Českých Budějovicích a jehož charakteristika je známa: 1,5 k při 4250 ot/min. Každý vám ale potvrdí, a přesvědčili jsme se o tom také sami, že motor se vytáčí o mnoho výš a výkonem také předčí svůj křestní list. Rám se musel tomuto výkonu ještě přizpůsobit. Zpočátku praskal. Proto se během výroby přikročilo k některým zlepšením, která činí dnes moped Stadion hodný dobré pověsti, dokonce takové, že o něj projevují zájem i kapitalistické země.


 Přední vidlice, která připomínala spíše vidlici jízdního kola, s gumovými zkrutem namáhanými bloky, neuspokojila konstruktéry ani spotřebitele. Jak bylo pérování jednoduché, tak trpělo porucha-mi a vidlice občas i praskla. Dnešní vidlice může co do tuhosti soutěžit s kteroukoli motocyklovou vidlicí a nezůstává pozadu ani v jakosti pérování. Je lisovaná z plechu, krátká tlačená kyvná raménka (ocelové výkovky) se opírají o skryté vinuté pružiny. Krk je rovněž zesílen a jeho praskání již nehrozí. Rám již nezná poruchy, stačila změna výrobního postupu. Také obávané „štafle" patří minulosti díky jinému řešení plechových držáků motoru a zadní části rámu za motorem; změnilo se totiž i upevnění zadního kola spolu s napínači řetězu. O odstranění praskání vláken žárovek jsme již psali. Není důvodu se obávat vyjet na mopedu ani o půlnoci; světla nezklamou.
 Technickým úpravám předcházely skutečně tvrdé zkoušky. Zimní jízda z Prahy do Varšavy a předminulý rok do Bulharska potvrdily spolehlivost lépe než jakákoli barnumská reklama. Stálým vysvědčením je použitelnost mopedu za každého ročního období v městě a na venkově.
 Byli jsme se podívat, jak se Stadion vyrábí.
 Továrnou vládnou ženy a nalezli jsme je u lisů stejně jakou soustruhů a skoro výlučně na montáži. Svářejí palivové nádrže s nemenší rutinou než muži a dovedou vystředit kola na ±0,5 mm jako kterýkoli „nepostradatelný" odborník. S pečlivostí lepí brzdová obložení Epoxydem, brousí ráfky kol na svých původních a velmi vtipně řešených strojích, navlékají pneumatiky a vyznají se v chromovacím procesu stejně dobře jako dovedou vládnout stříkací pistolí.
Továrnu čeká ve třetí pětiletce úctyhodný úkol: zvýšit produktivitu o 72% a vyrábět jeden moped za 12 normohodin. Ženy v továrně jsou již dnes zkušenými pracovnicemi, ale dále se učí, pomáhají si, zkušené těm, kterým to nejde zatím tak dobře. Výrazem jejich kolektivní snahy jsou také dva kolektivy, které soutěží o titul brigády socialistické práce. V jednom je všech šestadvacet žen na montážním pásu se soudružkou Špalkovou v čele, druhý, méně početný kolektiv, se stará o montáž dílů pro Závody 9. května pro moped Jawetta, který má mnoho dílů společných s rakovnickým.  Plán se nyní plní, ba překračuje již dlouhé měsíce. Pracovníci Motoru neznají, co je to být opožděni (zejména od doby, kdy nastoupil nový podnikový ředitel, soudruh Fiala). Každých 90 vteřin sjíždí jeden moped s montážního pásu na zkušební válce. Vyrobí se průměrně 280 mopedů za den! Je to věru hezká řádka mopedů. Množství však není jediným kritériem výroby. Přísně se dbá na kvalitu. A jsme-li u té kvality, dopovězme, co jsme začali v úvodu. Letos jdou první stovky mopedů do zahraničí.
Ne všechna pracoviště závodu mají stejné podmínky. Montážní linka by bez potíží snesla zkrácení výrobního taktu na 50 vteřin. Avšak provozy, které na ni navazují, nestačí „s dechem". Je potřeba mnohé zařízení přebudovat, vylepšit. Nemalý úkol zvýšení produktivity a výrobních počtů si vyžádá vypětí všech pracovníků závodu, který by si věru zasloužil více pozornosti i z vyšších míst. Věříme však, že Rakovničtí obstojí. Již dnes představuje jejich denní výroba přes půl milionu korun. Půl milionu, krytých hodnotnými výrobky, které přinášejí radost a dobrou službu desetitisícům našich motorizovaných kolařů-mopedistů.

O. Horák

Zdroj: Svět motorů 5/1960

Vloženo: 15.04.2014 Autor: Redakce Kategorie: Ze starého tisku
Náhradní díly na veterány Vyroubal

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím