Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Rozhovor s Milanem Dvořákem

Milana Dvořáka jsem poprvé kontaktoval, když jsem dělal GO motoru na svém Stadionu S11. Věděl toho o těchto mopedech tolik, že mě to až zarazilo a když vyprávěl o Tour de Bašť musel jsem se jet podívat. A nelitoval jsem. Ze všeho co říká usuzuji, že mopedy opravdu žije a jeho znalosti a zkušenosti jsou podložené léty praxe.

Co děláš ve světě motocyklů a veteránů?

Jelikož jsou mopedy můj koníček, tak na nich dělám prakticky vše okolo motoru, to mě baví, tím žiji. Věci jako lak a linky si nechávám dělat u lidí které zase baví lakování. Soustružničinu a frézování si také nechávám dělat od zkušených lidí. Takže já jsem hlavně mechanik a konstruktér, to mě baví a právě díky tomu týmu lidí co kolem sebe mám dokážu udělat velice profesionální renovaci celého motocyklu od předválečných po novější modely. Zkonstruoval jsem například vlastní zapalování, s úspěchem používám tří rychlostní převodovku a osvědčil se mi i delší první rychlostní stupeň. Dál mám na svém webu vyfocené renovace strojů, které jsem udělal. A co bych to byl za konstruktéra a mechanika, kdybych to potom neotestoval v praxi a jak jinak než závoděním, takže jsem i občasný amatérský závodník.

 

V kolika letech jsi začal jezdit na motorce a jak ses k motorkám dostal?

Moje nejranější zkušenosti s motocykly začaly už v devíti nebo deseti letech. Táta měl moped, nadzvedl zadní kolo nebo ho dal na špalky a já se učil pouštět spojku a řadit. Později, když mi bylo 12 let, mi děda po závodě řekl, ať mu odtlačím moped k nám domů. Takže jsem ho odtlačil na polní cestu a už jsem se učil jezdit.

 

Jak ses dostal k závodění?

Fandil jsem nejprve tátovi, strejdovi a dědovi a byl jsem v tom víceméně od malička. Bylo jasné že rodinou štafetu jednou převezmu. Chvíli jsme jezdili všichni společně, dneska už z rodiny jezdím jenom já.

 

Jaké byly tvé začátky jako mechanika a jako konstruktéra, co tě k tomu vedlo?

Když jezdíš nějaké závody tak chceš vyhrát, ať mi nikdo netvrdí, že nechce. Všichni z rodiny kolem mě samozřejmě jezdili a mě hrozně bavilo se v tom i vrtat. Nejzajímavější totiž je, že co uděláš na jednom motoru to na druhém nemusí fungovat stejně a mě baví si to zkusit, nastartovat, projet se a zase si s tím hrát. Přemýšlet nad těmi věcmi a ladit to. Vím, že každý nemá podmínky na to si motor ladit sám, ale mě by to prostě nebavilo koupit si motor a na něm vyhrávat. To je nuda. Stojí to sice spoustu peněz a času, ale postupem času jsem se dostal z těch začátků a dneska už s kamarádem vlastníme brzdu, takže co se udělá hned se vyzkouší a řekne se to je dobrý, nebo to není a to ladění je zase o kus dál. A i když jsem kolem sebe měl spoustu lidí co mi poradili nebylo to vždy snadný. Okopíroval jsem si od strejdy válec z ČZ na kterém vyhrál v roce 90 a kdy mu jel moped rychlostí 118 km/h, ale na dotaz co s tím dál, co kam patří a jak co má být mi řekl: „já nevím, nějak to udělej“. Tak jsem si musel načíst co a jak, ležel jsem v knížkách a učil jsem se.

 

Dá se dnešní špičce ještě vyrovnat?

Určitě dá, i když začneš teď od nuly tak tě to sice bude stát hodně peněz a můžeš se na to dostat až za pár let, ale dá.

 

Jaký byl tvůj nejkrásnější moment při závodění a kdy ti bylo nejhůř?

Nejsmutnější je samozřejmě, když nedojedeš. V letech 2004 a 2005 jsem si pozval kamarády a kolegy z práce a to jsem nedojel. To bylo hodně smutný.

Nejkrásnější naopak bylo, když jsem vyhrál v roce 1999. To mě potěšilo, protože hlavní cena byla modrá váza, která se mi moc líbí. Další úžasný moment byl po výhře v 24. a následně 25. ročníku závodu. Prvních 24 ročníků se totiž zaznamenávalo na dřevěném soudku, kde byla jména vypálena drátem, a od 25. ročníku obec věnovala putovní pohár se jmény na štítcích. Tudíž je moje jméno poslední na soudku a první na poháru a to mi dělá velikou radost. Teď mě ale nejvíc těší pomyšlení na to, že moje motory či válce jezdí v různých koutech republiky a tam se umisťují na předních příčkách.

 

 

Na čem momentálně pracuješ?

Momentálně se věnuji e-shopu www.stadion-tuning.cz, jelikož díly na Stadiony a Babety jsou věc v ČR dost opomenutá, nebo okrajová a často jsou i dost nekvalitní, časem bych rád přibral i díly na Fichtly. Jinak tu mám pro přátelé a známé pár rozdělaných motorů hlavně na Stadiony o objemech 70, 60 a 50 ccm.

 

 

Vím že jsi měl nehodu, budeš ještě závodit?

Určitě budu, ale s rozumem. Po té nehodě minulý rok (2012), kdy jsme startovali ze široka a v úzkém prostoru se stala kolize několika strojů jsem si uvědomil, že to tělo je dost zranitelný a já už taky plánuji rodinu. Ale rád bych složil nový motor a potrápil pár závodníků na Mopedcupu, to je takový můj tajný sen.

 

Kdo tě inspiruje k tomu co děláš?

Táta a hlavně strejda, který vyhrál Tour de Bašť 6x. Dokud jezdil, míval skvělé výsledky a po tom co jsem po sedmé vyhrál se přiznám, že to moje nadšení trochu opadlo, ale jak jsem řekl, Mopedcup je pro mě teď nová výzva, tak zase mám nový cíl. A také mě těší již zmíněná pravda, že moje motory vyhrávají nejen v mých rukách.

 

Co bys závěrem poradil mladým a třeba i zkušenějším závodníkům?

Musíš vědět co chceš jezdit, čeho chceš dosáhnout a kolik na to máš nejen peněz. Rámus není rychlost a utopit 20.000 v motoru nemusí mít vždy takový výsledek. Dělat věci poctivě a pečlivě. Nebát se zeptat a hlavně nečekat vítězství hned, to se totiž hned dostavit nemusí a člověk je pak hodně zklamaný. Ptejte se na fórech, ale neberte vše vážně. Lidé občas neříkají tak úplnou pravdu. A ani není problém kontaktovat mě, je to hlavně moje hobby takže rád poradím všem kteří si o radu řeknou. A hlavně jezděte! Neznamená, že když na GSX-Rku poletíte 200 že na mopedu dokážete jet 100.

 

Vloženo: 03.12.2013 Autor: Redakce Kategorie: Rozhovory
Náhradní díly na veterány Vyroubal

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím