Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Na fichtlu do Maroka Den 6.-10.

Další z řady reportáží z cesty do Maroka na fichtlech.

Den šestý

Ještě než se kluci probudí, Petr, aby nevyšel ze cviku, provádí rozborku spojky a brousí ferodové lamely smirkem ve snaze zamezit jejich občasnému prokluzu. Po složení, ještě zběžně poladí dopnutí řetězu všech strojů. Mezitím Mejra připraví výživnou glutamátovou snídani.

Po lehké očistě balíme a odjíždíme. Zastavujeme asi na 9 km vzdálené benzince tankujeme a nabijíme ze všech zásuvek, které jsou k mání. Mezitím si dáváme kávu a zákusek. Hlavně se nám daří parádně investovat 2 eura a to za suprovou sprchu. Nakonec po několika hodinách zvedáme kotvy a jako obvykle jedeme dohnat ztracené kilometry. Znovu cestou všichni obdivují a mávají.

Jedeme až do doby kdy překonáme nekonečné rovinky kolem Mont-de-Marsan, ale pak se začínají zatahovat mračna a my máme pocit že to musí každou chvíli spadnout. Navíc je kolem jedné hodiny a tak s pocitem že Francii dnes nepokoříme, hledáme nějaké bydlení. Nacházíme most, sice nikterak útulný, ale přeci jen  pevnější než naše plachta. Rozděláváme tábor a ukládáme se ke spánku.

Den sedmý

Volba nocoviště se neukázala jako zcela vhodná. Na to jak v noci vypadalo klidně, se ráno jen hemžilo lidmi. Navíc jsme zjistili, že jde o jakousi stezku kde lidé vykonávyjí sportovní aktivity a především je zde zákaz vjezdu motorových vozidel, takže Petra v 8 hodin probouzí nějaký postarší muž, který patrně vysvětluje to, že by na na nás někdo mohl zavolat Gendarmerie, ale že jinak pohoda a na důkaz toho, rozespalého Petra přátelsky poplácává po zádech. Pak provoz houstne tak až je nemyslitelné se zde dále vyvalovat a vyvolávyt pohoršení.

Vaříme kávu a mezitím přijíždí vozidlo nejakých správců mostu a ti nás vyhánějí jinam, jde tedy  hlavně o motorky, ale nenechají nás ani dopít kávu a tak jí na sebe Petr na protest celou vylil. Pak tedy uražení a bez raní dávky umělých dochucovadel vyrážíme dobýt Španělsko…. Uprostřed hor potkáváme mladíka na kole, který nás prosí o vodu a dává se s námi do delší debaty, přijel až z Jižní Koreje a ví kde je Praha. Sám ačkoli jede na kole a bez vody nás má za blázny když zjišťuje že naše strojky mají pouhé 4 koňské síly. Pak si s námi udělá foto, loučí se a tlačí dál. Mezitím pojíme pár prasátek v plechu s fazolemi a jedeme také.

Je to boj, sápeme se kopci na jedničku a několikrát musíme chladit motory. Když ze konečně vydrápeme až nahoru na horu, tak se s námi dává do řeči další cyklista. Tentokrát je to Američan, je z Texasu a nevěří že jsme na tom dojeli z Čech, podezírá nás že jsme si sem strojky poslali letadlem když ho přesvěčíme že je to opravdu tak, má nás také za šílence..
Po krátké debatě se dáváme znovu na cestu a klouzavým letem překonáváme hory a přistáváme ve Španělsku. Jedeme po rychlostní silnici ale je takový provoz a tak strašlivý vítr, že je jízda skutečně nebezpečná a tak raději zastavujeme na benzince kde čekáme dokud se provoz trochu neuklidní, to se ale bohužel nedá  říci o větrech ty jsou tak silné že nás to při poryvu málem sfoukne ze silnice a protivítr je takový že máme starosti aby z kopce táhla alespoň dvojka. Protože v tomhle se jet nedá ani náhodou, hledáme přístřeší které nás uchrání před ošklivém počasí. Nacházíme útulný a hlavně zastrčený most který se jeví jako dobrá volba. Projíždí tudy jen traktor ze kterého nám mává místní zemědělec. Místo si  zvelebujeme koštětem kterým Petra odpoledne obdaroval Dominik na oplátku za Petrem  darovaný zvon na odpady a stavíme vozovou hradbu. Popijeme a jdeme spát.

Den osmý

První Ráno ve Španělsku, dobře zvolené místo nám dovoluje se pořádně prospat a tak se probouzíme až kolem desáté, nějaká ta hygiena a pokus o snídani. Asi kolem 11 za námi přichází onen místní zemědělec a povídá něco v tom smyslu že mu sice nijak nevadíme, ale že má za mostem kombajn a za chvíli tudy bude projíždět na druhou stranu. tak že by bylo dobré kdybychom se přesunuli. Jelikož nikdo z nás nechce mít sklizený mustang tak chvatně balíme a prcháme.

Vítr který nás sem předešlého dne předčasně zahnal se utišil jen zlehka a tak jedeme až asi do dvou  pouze na dvojku protože rychleji to prostě nejde. Při této pro motor namáhavé jízdě, se ale znovu a ještě pekelněji projevuje závada na spojce u bíleho strojku. Prostě už klouže takovým způsobem, že dál nejde pokračovat a tak všichni v dalším městě zastavujeme. Petr se pouští do oprav a Míra mezi tím připravuje fazole. Zajímavé je, že se nám na žádné benzince ani ve Franci, ani ve Španělsku nepodařilo sehnat převodový olej. Nedá se svítit a Petr musí vzít za vděk alespoň motorovým olejem a ještě je za něj rád. Oklouzané lamely mění za ty které vytahuje ze svého náhradního motoru a stejně tak mění i primární řetěz který se vytáhl tak, že dře o karter. Pak vše balíme a protože se mezitím  lehce uklidnil vítr, můžeme jet pronásledovat naše uprchlé kilometry. Před námi se rozkládá Madrid a tomu se musíme za každou cenu vyhnout, navigátor volí jakousi kozí stezku mezi horami, odkud je nádherný výhled na noční život hlavního města. Při stoupání projíždíme několika menšími městečky kde na to, že je jedna hodina ráno, vládne velice bujará atmosféra. Stává se nám že při průjezdu kolem se zvedne celá zahradní restaurace a všichni nám vesele a hlasitě fandí… Super zážitek.

Asi ve dvě hodiny ráno si pořizujeme malé stavení se stinnou teráskou vysypanou pískem a jak jsme později zjistili, i nádherným výhledem na hory které jsme překonali. Bohužel k němu nevede žádná cesta a tak se musíme probít nehostinným terénem a přírodou která nás chce sežrat nebo alespoň zabít. Zadařilo se a my můžeme konečně ulehnout a ulevit tak naším bolavým zadnicím.

Den devátý

Dnes nás konečně nikdo nevyhání, takže nemusíme nikam chvátat. Je trochu chladněji, ale zato skoro nefouká což je pro jízdu vlastně ideální. Opustili jsme naší haciendu a roztočili kola. Při průjezdu města Los Yebenes nás míjí nějací čtyři chopperisté a ani nám nezamávají ale naopak dávají na obdiv svoje kubatůry, smraďoši kožení. Jedeme pomalu za nimi a v jedné chvíli míjíme zahrádku plnou lidí. Oni znovu divoce tahají za plyn a jejich motory hlasitě burácejí, nicméně žádná odezva od sedících lidí. Pak tak činíme my, s patřičným šklebem na tvářích, to jsme neviděli, všichni vstávají a hlasitě křičí a divoce gestikulují jako že dobrý. Nemůže vás nic tak vytočit, jako když sedláte obsah 1200 ccm a lidé vám za zády bouřlivě skandují 50 ccm.

Pak zastavujeme a bereme plné nádrže a kanistry, protože nás čeká asi 100 kilometrů pustiny a olivovníků. Domlouvání s obsluhou benzinek je vždy velice legrační záležitost, tak nějak to jde všude, jak se říká rukama, nohama ale hlavně s úsměvem. Po procedůře znovu vyrážíme vpřed. Jízda je nudná až do soumraku kdy znovu vjíždíme mezi kopce. Po další hodině nám začíná docházet benzín v nádržích a protože je pozdě a nikomu se nechce dolévat, přepínáme na rezervu a hledáme nějaké bydlení. Nacházíme odpočívadlo, kde přichází na řadu stará dobrá plachta. není to sice nic moc po předchozím luxusu ale už nemáme sílu hledat dál a jdeme spát.

Den desátý

Od odpočinku na našem odpočívadle nás vyrušilo příšerné vedro a také pár lesníků, kteří šli na obhlídku jakéhosi prostoru za blízkým plotem. Tak nějak se oba diví tomu, že jsme tu přečkali noc jen pod plachtou. Snad to nemá co dělat se zážitkem z večera a sice s těmi několika páry očí, které nás sledovali z roští. Mezitím co Míra připravuje kávu, se Petr vrhá na jeho motorku. Je potřeba upravit poměr vzduchu a paliva, seřídit volnoběh a opravit světla. Po uklizení a vyřízení všech potíží, se  dáváme znovu do pohybu. Španělsko, zajímavá země, působí velice chudě ale divíte se proč? Vždyť všude roste obilí nebo olivy, a k tomu nějaký ten průmysl, tak jak je to možné? Bláznivé také je, že tu buď strašlivě fouká, je vedro jako třeba dnes, že se vám potí i řasy a vysychají oční bulvy a nebo všude smrdí prasata. Nicméně kde neplatí ani jedno ze zmíněných, tam je prostě nádherně.

A tak se potíme krajinou plnou kamení, až musíme zastavit, trochu vychladit motory a při té příležitosti zajít pod olivovník. V podvečer přijíždíme k dalším horám, kde nacházíme svěcenou vodu tekoucí z prapodivně mohylky s malým korýtkem. Po období prachu a sucha, ač ledová přichází vhod, a tak jí znesvěcujeme a myjeme si co jen se u silnice omýt dá pánvíme fazole. Potom sedláme a vyrážíme do hor, které mají oči. Po strmém s dlouhém stoupání, kdy dosáhneme výšky cca 1000m.n.m. následuje noční Moto GP 20km dlouhými zatáčkami do údolí. Parádní i když trochu děsivé. Jedeme na hraně kam nás až pustí gumy, otáčky motoru a hlavně stojánky. Snad v životě jsme nezažili tak suprovou a adrenalinovou jízdu. Poděkování letí do Fichtl krámku, který dodal tak špičkové gumy, které nás podržely v hodně vypjatých zatáčkách.

Do údolí sjíždíme zdraví a po chvíli dojíždíme téměř na Gibraltar. Je půl čtvrté ráno a my hledáme příbytek. Znovu nacházíme most, trochu pod kopečkem a zarostlý ale jinak celkem čistý a prostorný. Při zajíždění dovnitř Dominik strácí výfuk čemuž se jen kysele zasmějeme, při představě, že by se to stalo při našem letu horami. Jdeme spát a opravy necháváme na ráno.

Originální zdroj reportáže najdete na oficiálních stránkách.

Vloženo: 30.07.2014 Autor: Redakce Kategorie: Cestování
Náhradní díly na veterány Vyroubal

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím