Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Na fichtlu do Maroka den 17.

Zápisky z cesty na fichtlu do Maroka a zase zpět.

Den sedmnáctý.

Ráno nás probouzí zjištění, že naše sídlo je cestou z hlavní silnice kamsi do kopců a na to jaká je to titěrná ulička, je až neuvěřitelně frekventovaná, čemuž nikdo z nás moc nerozumí. Nikdo nás odtud ale nevyhání jako ve Francii, nicméně na dlouhé vyvalování to není. Takže se balíme, tedy hned po tom, co Petr doplní dráty, které už vyplétá z náhradního kola. Jako dnešní cíl si stanovujeme překonání zbytku Španělska za jakoukoli cenu, pro informaci jde o to překonat Barcelonu a celkem najet cca 450 kilometrů. Asi 50 kilometrů před Barcelonou bereme benzín a připravujeme se na peklo městského provozu. Plány nám ale kříží nečekaný déšť, který nás zahání na další, tentokrát opuštěnou benzinku. Jaké překvapení pro nás, když Míra zjistí, že jedna ze zásuvek na zdi je stále živá, a tak jí znásilňujeme a nabíjíme, co se dá. Když máme pocit, že by se dalo pokračovat, sedláme a pokoušíme štěstí, toho ale mnoho nemáme a brzy začíná vydatně pršet. Jdeme po dlouhé době znovu do rybářského a pokračujeme, mezitím se ale setmělo a my zažíváme očistec.

Voda na brýlích přes kterou není skoro vidět, voda bičující tváře, světla protijedoucích aut a neustálé oslňování od těch za námi dálkovými světly přes zrcátko tomu všemu ještě přilepšují. K tomu kopec a zatáčky, o kterých bychom nebýt značek neměli ani potuchy. Najíždíme na dálnici, provoz houstne, ale lidé jsou zde ohleduplnější a tolik neprudí, a tak po pár kilometrech dojíždíme do města. Najednou zprava přitekly další dva pruhy, a tak nastává bizarní situace, kdy za hustého provozu a deště jedou centrem Barcelony prostředkem čtyřproudé dálnice tři fichtlíci se strojvedoucími, kteří s hrůzou přemýšlejí, jak z toho ven. Jediná možná varianta, které ještě nahrává to, že jedeme celou dobu z kopce, je ta, že na plynu najdeme ještě o nehet víc než obvykle a pojedeme jak my říkáme „dopředu plnéj!“ Není to tak špatné, určitě lepší než jet po periferii nebo nějakými ghetty a bloudit. Průjezd nám díky navigátorově zručnosti na první dobrou trvá cca dvacet minut. Protože jsme mokří jako myši, hledáme po odjetí od města nějaké suché místo. Kotvíme u polorozpadlé haly, ve které se dá najít neprosáklý kousek podlahy. Než ale cokoli stihneme podniknout, přijíždí nás pozdravit hlídka policie, pánové nám oznamují, že tady zůstat nemůžeme, protože je to nebezpečná lokalita a posílají nás asi o 15 kilometrů dál na další opuštěnou benzinku. Poděkujeme, protože nám vážně nedělají žádné potíže a jedeme hledat, jen nechápeme, jak nás našli tak rychle. Máme úspěch a konečně táboříme. Když vaříme čínskou polévku na zahřátí, tak policisté projíždí znovu, ale tentokrát asi jen aby se přesvědčili, že jsme v pořádku. Jen na nás posvítí a odjíždějí.

Originál článku najdete na oficiálním webu.

Vloženo: 16.08.2014 Autor: Redakce Kategorie: Cestování
Náhradní díly na veterány Vyroubal

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím