Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Na fichtlu do Maroka den 11.-14.

Jak to jede klukům do Maroka? Zápisky ze dnů s pořadovými čísly 11 - 14.

Den jedenáctý

Dlouho vyspáváme po nočním letu. Probouzíme se kolem jedenácté a celí nadšení se těšíme na dnešní den. Vaříme kávu a okukujeme stroje ve snaze zjistit co vše jim chybí po třech tisících kilometrech. Na první pohled největší závada je ta, že červený strojek ztratil výfuk. Naštěstí až na prahu našeho přechodného domova a tak hledání a oprava nejsou nijak složité, také ten samý strojek přišel o šroub k napínáku řetězu a zadním blatníkem lehce brousil gumu.
Modrý strojek má problémy se stojánkem, v každé zatáčce škrtá o zem. Bílému na první pohled nic nechybí ale po bližším ohledání petr zjišťuje že je toho vlastně celkem dost. Bělouš má popraskaných šest drátů z nového výpletu v zadním kole. Nakonec i Míra přichází na to že přišel o tři dráty. Sundáváme tedy kolo a jde se vyplétat. Mezi tím dojídáme vše co má něco společného s prasátkem, abychom později neměli nějaký problém. Příbytek opouštíme až kolem šesté s tím že jen okoukneme situaci, vezmeme benzín a doplníme elektřinu. Tak také činíme a snažíme se navázat kontakt s člověkem který nabídl možnost přespání, omytí a internetového připojení. Najednou ale dělá že není, nebo možná opravdu není.
Jelikož nervy máme jen jedny vracíme se v klidu a pohodě pod náš starý dobrý most a doufáme že zítra už to snad konečně zvládneme a přebrodíme.

Den dvanáctý

Nyní tedy oficiálně vjíždíme na Marockou půdu.

Nemůžeme se dočkat a tak se probouzíme časněji než obvykle. Vše máme připraveno a tak bez okolků balíme tábořiště a vyrážíme směr přístav Algeciras. Cestou kupujeme lístky na trajekt do Marockého Tanger Med. Původně chceme plout co přístavu Ceuta ale cena, která je o třetinu vyšší, nás od toho odrazuje. Když přijíždíme k přístavu začínají nás různě přesouvat a směrovat do nekonečné fronty na nalodění čekajících aut. Místní lidé, ti v těch vestách, z nás mají neuvěřitelné haló, smějí se a chtějí se s námi fotit. Jedna dobrá žena, která nám prve ukazovala směr a mimo jiné okamžitě poznala naší vlajku, nám teď přináší svojí vychlazenou vodu, kterou jim tu pravidelně rozváží poslíček na skůtru. S díky přijímáme.
Pak na nás konečně přichází řada a my vjíždíme na palubu. Bereme místo a kotvíme strojky, potom odcházíme stát nějakou další frontu na razítko v pasu. Všichni si říkáme, že to bylo celkém bezbolestné papírování a odcházíme ven, kochat se plavbou. Přistáváme a čekáme až se lidské mraveniště chvatně odjíždějících rozplyne, načež vyjíždíme i my. Ujedeme sotva půl kilometru a je tu další fronta, tentokrát je to ta pravá a nefalšovaná celnice. Mezi auty pobíhají nějací mužíci a škemrají o drobné, no a pokud jim to situace dovolí popadnou nějakou drobnou bagáž a mizí s ní jako opice za plotem. Vše si proto dobře hlídáme. Přichází za námi nějaký muž ve vestě a pašuje nás kolem stojících aut až k okénku, zase pomocná ruka k nezaplacení. Tady nám ale začíná ta pravá otravná birokracie. Naštěstí celníci jsou vstřícní a asi po hodině obstrukcí s jakýmsi zeleným lejstrem nás pouští dál, jen musíme sundat vlajky, prý je to pro naší vlastní bezpečnost. Opouštíme celnici, ale ještě na několika kontrolách předkládáme pas a onen zelený doklad. Nyní tedy oficiálně vjíždíme na Marockou půdu.

Jedeme podél moře několik kilometrů až zastavujeme nad pláží, kde se dlouze kocháme výhledem a vychutnáváme si pocit vítězství. Jakmile nás to přestává bavit dáváme se znovu do pohybu, jedeme po skoro prázdné dálnici směrem k horám kde ji na prvním sjezdu opouštíme a jak stoupáme tak teprve poznáváme rozporuplnost a ráz místní krajiny. Krajna je skutečně překrásná, lidé jsou tu velice milí a vstřícní nicméně jejich životní úroveň je velice skromná. Dalo by se říci že zde vládne chudoba ale né bída. Všichni tu jezdí starými mercedesy nebo na traktorech, většinou alespoň v deseti lidech a na to že silnice tu mají díry které by pohltily celý mustang, zvládají jezedit až kosmickou rychlostí.

Zastavujeme u místního obchodu se smíšeným zbožím který je provozován v garáži u silnice a jdeme podpořit místní ekonomiku nákupem vajíček, bagety, dobrůtek a vody. Vše je krásně laciné a pán nám velice děkuje za náš nákup. Jak se ukazuje podobné obchody tu nejsou vyjímkou ale spíše standartem. Jedeme dál a užíváme si jak nám všichni mávají a každá skupinka dětí za námi běží a pokřikuje. Těsně před setměnmím nacházíme nádherná místo u jezera, pod horami budujeme tábor a vychutnáváme si slavnostní vajíčka z místní produkce. Pak nabití pozitivní energií tohoto místa blaženě usínáme.

Den třináctý

Z poklidného spánku nás probouzí hýkání osla ozývající se z kopců a mečení stáda koz, které se přišlo napojit k jezeru. Chvíli si ještě v leže vychutnáváme nádherný pohled na mlhou zahalené hory, ale pak je potřeba vyrazit abychom v tom krátkém, čase který máme, viděli co nejvíce. Jen strmá a prašná cestička z našeho nocoviště nám dává zabrat, navíc je pokryta podivnou, trnitou a agresivní vegetací, která se hodí tak maximálně jako potrava pro osla a pokud nejste osel tak se pokusí sežrat ona vás, takže chůze, nebo v našem případě běh vedle sotva supící motorky je velice příjemná záležitost. Když se konečně dostaneme na něco co by se s troškou optimismu dalo nazvat silnicí, pokračujeme v poznávání místního folkloru. Projíždíme několika menšími vesničkami a několika kamenolomy. Pak celí zaprášení najíždíme na nějakou rychlostní silnici a kloužeme z kopců příkrým kopcem do přímořského městečka, kde hodláme natankovat a navštívit místní tržnici. Hledání benzinky je těžší než se zdá. Nakonec nás prodavač melounů posílá kamsi do malé uličky kde, to na první pohled vypadá na náš blízký konec jako z filmu, naštěstí se tak nestalo a před námi se skutečně zjevila čerpací stanice. Po natankování se místním bláznivým provozem opatrně přesouváme k nenápadné tržnici kterou prozrazuje jen zbožím obložený vchod do domu a dva nebo tři okolní stánky. Parkujeme a vyrážíme na prohlidku. Nestačíme se divit, katakomby, několikapatrová past, Minotaurův labyrint který ale místo nestvůry ukrývá stovky prodejců v neuvěřitelně mrňavých obchůdcích. Mnohdy tak, že je to jen židle s mužikem obrovnaným až ke stropu čímkoli co lze někomu vnutit a prodat. Celé to tu pulsuje a hemží se jako mraveniště. Dokonce jsme i svědky potyčky, nejspíše asi o půl metru prostoru pro stolek se zbožím ale málem tu dochází i na kamenování. Raději se vracíme ke strojkům a k Mírovi který je mezitím hlídá a posíláme na zkušenou i jeho, Petr jde s ním jako znalec terénu. Po návratu kdy chceme vyrazit ještě před cestou do přístavu na krátkou projížďku horami, zjišťujeme nepříjemou skutečnost. Defekt zadního kola u bílého strojku. Marocké cesty, pokud to nejsou dálnice, prostě ničí. Zkoušíme ho nafouknout a popojet někam z města abychom tu nebyli jako atrakce, to se daří ale jen částečně kolo je znovu prázdné a to rovnou před parkovištěm místních taxikářů kterých tu čeká snad padesát. Okamžitě když vidí že stojíme, na nás začínají pokřikovat ale podle tónu to vypadá že nejspíše nabízí pomoc. tu ale s díky odmítáme, jelikož jsme připraveni. Bleskově měníme kolo za rezervní a pokračujeme směr Tanger Med, odkud nám vyplouvá trajekt do Španělska. Máme štěstí. Na hranicích jsme sami a tak jde odbavení rychleji než směrem do Maroka. Znovu se nám smějí, ale tentokrát už opravdu všichni, celníci i chlapík u obřího rentgenu který zjišťuje jestli někdo z nás nepašuje do Evropy černocha naskládaného do boxu. Totálně ho dorazí to, když Petr zjistí že jeho strojek nevydrží na stojánku a hlasitě se dožaduje kamínku na podložení. Vše je v pořádku a tak se můžeme nalodít. I posádka trajektu si nás pobaveně fotí nebo natáčí, Jsme tu asi prostě v kurzu .. Po vyplutí si užíváme velice klidnou cestu na poloprázdném trajektu. Když přistaneme znovu se opakuje papírování ale teď už spíše jen aby se neřeklo a hlavně ti nevěřící a pobavení celníci, kteří při pohledu na náš pas a na naše přeložené strojky jdou do kolen, obzvláště po našem zatroubení na pozdrav. Odjíždíme nakoupit nějakou potravu a vracíme se znovu, již po třetí pod náš most, kde opravujeme píchlé kolo večeříme fazole a halal a trávíme svůj poslední večer v Gibraltaru.

Den čtrnáctý

Probouzíme se časně a začínáme kávou. Pak zjišťujeme že večerní oprava kola se nepovedla a duše stále uchází, Měníme jí proto za náhradní a silniční kolo montujeme zase na jeho místo. Uklízíme a se slzou v oku se loučíme s naším dobrým příbytkem. Máme v plánu jet podél pobřeží abychom viděli zase něco nového a vyhli se horám. Naše mapa není nikterak podrobná a tak po zjištění jak to tu vlastně chodí, volíme cestu po rychlostní silnici nebo dálnici, tady jeden nikdy neví. Každopádně míjíme i pár lidí na kole a pak i bez kola, takže naše obavy jdou stranou a vesele jedeme dál. Cestou projíždíme mnoha tunely které nás všechny vážně baví, prostě ten zvuk, to se musí slyšet…. V jednu chvíli nastává trošku problém když si navigátor nevšimne mezery v konvoji a sjíždí z přímého směru. Čehož si všichni všimáme až když jedeme vedle sebe ale každý po jiné silnici. Tato svízelná situace nám zabere cca hodinu ale vyřešíme ji s grácií a potkáváme se znovu všichni ve správném směru. Asi po hodině jízdy má modrý strojek problémy se spojkou takže zastavujeme a Petr provádí rozborku. Problém vyřeší a navíc mění rozvodový řetízek, který je i zde vytahaný jako staré šle. U červeného stroju dotahujeme hlavu která se povolila a kvůli tomu se strojek přehřívá a nemá tah. Dáváme si fazole ohřáté na malém vařiči, který se po tom co velká bomba záhadně došla, stal jedinou možností jak ohřívat cokoli. Jestli neseženeme náhradní bombičku tak tu bídně zhyneme na nedostatek kofeinu, fazolí a glutamátu. Jakmile je vše hotovo, vyrážíme znovu na cestu. Pomalu ale jistě hledáme nějaké přístřeší protože se nemilosrdně smráká. Stejně nám to ale zabere ještě nějakých sedmdesát kilometů, Nacházíme most pod dálnicí, kterým bereme za vděk a padáme do prachu.

Originál článku najdete na oficiálním serveru.

Vloženo: 04.08.2014 Autor: Redakce Kategorie: Cestování
Náhradní díly na veterány Vyroubal

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím