Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Můj první veterán aneb přestavba z pohledu 13-ti letého kluka

Když jsem se začal poprvé ohlížet za motorkami netušil jsem vůbec co mi osud připraví a že veteráni jednou budou mojí láskou. Tento článek popisuje moje první setkání s Jawou Stadion S 11. Můj pohled mladého kluka, kluka, který vůbec netušil, jaký poklad má doma.

Bylo mi 13 let, bydlel jsem na vesnici a jezdit k vodě bylo během letních prázdnin každodenním chlebem nás mladých výrostků. Ale jezděte k vodě na kole, když mají všichni motorky. Což o to, jet na kole, by se dalo, když máte alespoň trochu fyzičku, ale být tam poslední a přijít o těch 5 minut srandy na začátku, to je dost špatné. Tak jsem doma sem tam nadnesl, že ten má fichtla a ten zas mustanga a tomu to jede a tomu zase ne a že na kole to už prostě není ono. Otec se ptal co bych chtěl a co se mi líbí a tak dále a jestli bych chtěl fichtla. Fichtla jsem nechtěl, řekl jsem: „něco co má nádrž pěkně v předu“, tiše doufaje, že dostanu mustanga. Mustang to by bylo jiné kafe. Nádrž pěkně vepředu, sportovnější, jo jo, to byl můj sen. Můj otec, motorkář tělem i duší a také velký milovník veteránů se okamžitě chytil mé myšlenky a v hlavě se mu začal rodit plán (tehdy asi šílence). S kamarádem před Vánocemi vyměnil za starý mobil a pár stovek asi na pivo dva mopedy Jawa Stadion S11 a S22 + dva náhradní motory. S velkou slávou mě tehdy přímo od stromečku vedl do rozestavěné garáže k dodávce IFA Barkas, kde mi s velkou pýchou otevřel dveře a já viděl „ten šrot“. Můj stadion měl černý rám, žlutou nádrž a blatníky, nehledě na trubku s balonkem na řidítkách místo klaksonu. Hlavou se mi honily myšlenky, že tohle je děs, nikdy to nepojede a ztrácet čas s takovou kravinou je úplně o ničem. Navíc je to motokolo, bude to lemra a herka a fešák to taky není. To sem ještě netušil co se z toho dá vyždímat. Dny, týdny a vlastně i měsíce plynuly a otec vědom si mého počátečního nezájmu zainteresoval staršího bratra a pustili se do renovace, tedy spíš přestavby. Barvu jsem si vybral sám byť s mírnou laksností. Stříbrný rám a modré doplňky. Brousili si tak v klidu v dílně a já chodil ven. Jo, sáňky a duše od traktoru na kopci s kamarády, to byla jiná zábava než s flexou a smirkem v dílně.

Sníh pomalu slezl, oteplilo se a na rámu, nádrži a tak dále se objevil první nástřik základní barvou... šedá... hm... dobře. Pak to ale přišlo. Stříbrný rám rozsvítil vše okolo, modrá metalíza na mé kulaté nádrži z S22 byla něco úplně jiného než ta žlutá okopaná hrůza. Modrá kola, blatníky a sedačka z dětského kola udělaly z motorky skvost. Dodnes si pamatuji jak otec se sádrou na noze hopká po fóliáku se spreji v ruce a stříká díly, které mu nosím. Kompletace proběhla za mé asistence a už zbýval jen motor. Soused, zručný mechanik, a můj otec opravdu věděli co dělají. Ze čtyř motorů složili jeden. A byl to ten nejlepší. První jízda skončila sice fiaskem v poli, ale motorce se naštěstí nic nestalo. Jen má hrdost utrpěla pár šrámů. Další problém byl v primární cívce, která ve vyšších otáčkách nespolupracovala, ale po její výměně jsem konečně měl úžasný stroj. Sice jsem stále nedokázal jeho kvalitu dostatečně ocenit, ale to mělo brzy přijít. Co jsem ale už ocenit dokázal byla jeho krása hodná nejen mého obdivu.

Dodnes na něj nedám dopustit. Jeho jednoduchost z něj dělala bezporuchový stroj, jeho exkluzivita mě i dnes po více jak deseti letech dokáže nadchnout a neuplyne delší doba, abych si nevzpomněl na ty skvělé zážitky a ta místa která jsme spolu viděli.

Byl to celý můj svět a dnes se těším představou až si zase spolu někam vyrazíme. Díky tomuto stroji jsem totiž pochopil, že veterán není o rychlosti, o potřebě dokázat ostatním, že máte na novou super mašinu co udělá z 0 na 100 za 3s a sbalíte na ni aspoň 3 holky než přijedete vůbec do hospody. Je o pohodě a v mém případě i o lásce. Stadion ve mně vzbudil zájem o další stroje značky Jawa a ČZ. To mě přinutilo změnit pohled na náš národ, na Jawu i ČZ. Zjistil jsem, že jsme byli špička ve světě, že jsme něco dokázali, probudil ve mě i větší hrdost k národu, k tomu kdo jsem. I o tom mohou veteráni být. O lásce k práci druhých lidí o lásce k historii a hlavně o pohodě. Jízda s veteránem mnohé z nás uklidňuje, vyvádí nás z každodenního shonu, honby za penězi a potřebou hromadit majetek.

 

Po mnohaleté nečinnosti v důsledku závad způsobených mladickou nerozvážností nás (mě a „kozího deška“ jak mu rád říkám) po GO motoru čeká opětovná výměna gufera pod spojkou a výměna kladívka, ale už teď se těším na náš další výlet. Snad bude brzy. Už mi to chybí.

 

Závěrem chci ještě poděkovat všem, kteří mě přivedli k veteránů a i k motorkám. Tátovi, bratrovi, sousedovi „Koudelkovi“ a i dalším lidem co mě provázeli na mé cestě. Díky Čéče.

Vloženo: 22.11.2013 Autor: Čéče Kategorie: Moje renovace
Náhradní díly na veterány Vyroubal

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím