Logo veteránweb

...místo pro všechny příznivce veteránů

Veteran web auto
Mapa okresů Přihlásit Registrovat


Motocykl s postranním vozíkem

Článek navazující na technické otázky kombinace Jawy 350 s postranním vozíkem navazujeme článkem popisujícím jízdu na takovéto sestavě.

Na minulý článek, který se zabýval technickými otázkami kombinace motocyklu Jawa 350 s postranním vozíkem, navazuje dnešní stať, zabývající se jízdou s touto kombinací.
Dvoudobý motor vyžaduje otáčky. Naučíme-li se řadit včas nižší převodový stupeň, dosáhneme hladké, rychlé jízdy i v kopcích. Ti, kteří váhají s včasným řazením a drží se hesla — „ono to ještě jede, proč bych řadil, ušetřím benzín" — zjistí na kopci, že jedou na druhý nebo první převodový stupeň jen proto, že neudrželi motor v potřebných živých otáčkách. Taková technika jízdy je nejen škodlivá pro motor, ale stojí zbytečné litry benzínu navíc.
S technikou řazení souvisí ještě jedna věc, ve které se často chybuje. Vyjíždíme-li kopec např. na třetí převodový stupeň a dle zkušeností už poznáme, že nám trojka sice „vyjde", ale že se nám u vrcholu kopce rychlost ještě mírně sníží, nesnažíme se nikdy, jak se to často dělá, přidávat plyn. Když otáčky motoru začnou klesat musíme naopak jemně a s citem plyn ubírat a ne přidávat. Jinak se motor přehlcuje a ztrácí výkon.
A nyní si řekněme něco k vlastní technice jízdy na motocyklu s postranním vozíkem.
Mělo by být základním pravidlem, že se k novému motocyklu nepřipojí postranní vozík dříve, než bude mít ujeto alespoň 3000 km sólo. Jinak je nebezpečí zadření motoru i při opatrné jízdě.
V dalším budeme vycházet z předpokladu, že postranní vozík je uchycen na pravé straně motocyklu, což je u nás obvyklé.
Technika jízdy s postranním vozíkem je naprosto odlišná od jízdy sólo. Je třeba si uvědomit, že jedeme-li s motocyklem sólo např. doprava. pak pravou rukou vlastně
přitahujeme řídítka k sobě a tím měníme směr za současného naklánění, kdežto u řízení s postranním vozíkem při zatáčení doprava vlastně levou rukou tlačíme řidítka vpřed od těla a pravou je jen úměrně přitahujeme. Obrácený postup platí pochopitelně pro změnu směru doleva.
Obecně se dá říci, že řídíme odtlačováním řídítek od sebe do směru, kam chceme jet, čili trochu obrácený způsob, než při jízdě sólo. Během několika hodin jízdy si tento zdánlivě nelogický způsob řízení většina řidičů plně osvojí.
Při jízdě do levé zatáčky pomáhá mírné ubrání plynu (vozík nás „předbíhá"); někdy ani toto není zapotřebí. Při jízdě doprava, která je nejobtížnější, je správné před zatáčkou ubrat plyn nebo přibrzdit a zatáčku pak projíždět s plynem tak, aby bylo kolo v záběru (vozík je „předbíhán" motocyklem).
Při eventuálním smyku, nejedná-li se o smyk na oleji nebo na náledí, je při zatáčení doprava lepší přidat mírně plyn než brzdit; teprve po zvládnutí smyku podle potřeby přibrzdit. Touto technikou dosáhneme zpravidla více než okamžitým brzděním, kdy má motocykl snahu udělat „hodiny". Zkušený motocyklista volí samozřejmě techniku projíždění zatáček podle poloměru zatáčky a okamžité situace.
Je správné využít např. klopení zatáčky doprava, kdy je odstředivá síla eliminována sklonem vozovky. V takovém případě lze zatáčku projet poměrně rychle bez nebezpečí převrácení motocyklu. Ostřejší zatáčky lze projíždět (ovšem podle zakřivení a povrchu vozovky)  rychlostí 30-50 km/h, mírnější, zvláště levou i 80 km/h.
K technice jízdy patří ještě zmínka o zatížení postranního vozíku. Jedná-li se o jízdu ve dvou, tj řidiče a spolujezdce, snažíme se, pokud je to jen trochu možné, aby spolujezdec seděl vždy v postranním vozíku. Čím více je postranní vozík zatížen (do své únosnosti), tím lépe se nám jede. Je-li motocykl obsazen dvěma osobami a navíc jednou v postranním vozíku, je výhodné, když tandemista správným vykláněním, speciálně v pravých zatáčkách, pomáhá v řízení.
Výše uvedené pokyny o technice jízdy platí pro jízdu se zatíženým postranním vozíkem. Jede-li jezdec sám, je třeba zvýšené opatrnosti a úměrného snížení rychlosti, zvláště při projíždění pravotočivé zatáčky kdy hrozí přímé nebezpečí převrácení motocyklu. Nejhorší jsou pravotočivé ostré zatáčky, klopené v obráceném smyslu (jak se stává hlavně na některých křižovatkách ve městě). Tu platí zásada, že rychlost 10 km/h při neobsazeném postranním vozíku je asi hranicí možností, jinak hrozí pád (převrácení).
Stabilita motocyklu s postranním vozíkem na kluzké vozovce (i na náledí) je značná. Ověřoval jsem si to tím, že jsem jel v dešti po asfaltové silnici se slabým provozem, velmi znečištěné blátem z kol traktorů. Při rychlosti 60 km/h jsem vědomě prudce zabrzdil a zablokoval kola. Motocykl se stojícími koly jel stále přímo, až téměř před vlastním zastavením se změnil směr přímé dráhy v mírné S, vybočující z přímky asi ± 20 cm. Zkoušku jsem několikrát opakoval, vždy s podobným výsledkem.
Něco podobného je na motocyklu sólo naprosto vyloučeno a vždy by nutně skončilo pádem.
Jízda terénem s motocyklem s postranním vozíkem také není obtížná, Často je snazší než jízda sólo, poněvadž v obtížnějších úsecích není třeba vyrovnávat stabilitu pokládáním nohou na vozovku, resp. do bláta a bahna. Samozřejmě, že i zde dělá divy dobrý vzorek na zadní pneumatice.
Jen dvě věci ztěžují jízdu terénem: prostor na průjezd musí být asi třikrát tak široký jako pro motocykl sólo. Největší nesnáze působí jízda na svazích s bočním sklonem, kdy kolo postranního vozíku jede podstatně výše než kola motocyklu. Obrácený smysl sklonu nevadí. Při prvé alternativě činí průjezd velké potíže, poněvadž motocykl se v důsledku změny polohy těžiště převrací. Různými „akrobatickými" cviky, tj. nahnutím jezdce i spolujezdce v postranním vozíku hodně doprava, lze zabránit v omezené míře převrácení. V krajním případě je v této situaci jediné řešení. Jezdec i spolujezdec opustí motocykl, řidič uchopí z levé strany řídítka a při zařazeném prvním převodovém stupni vyveze motocykl do příznivějšího úseku trati. Jízda motocyklu tímto způsobem není složitá ani nebezpečná, poněvadž řidič tvoří dostatečnou oporu proti převrácení.
V hlubokém bahnitém terénu, kdy se začne zadní kolo protáčet, pomůže obepnout na jednom nebo na dvou protilehlých místech zadní pneumatiku koženými řemínky, jejichž přezky sepneme na vnitřním obvodě ráfku mezi paprsky kola. Řemínky mohou být doplněny vyčnívajícími hřeby. Tato „výstroj" zabere minimální prostor a vozíme-li ji stále s sebou, jsme vždy připraveni čelit i náhlým velmi obtížným úsekům, zdánlivě neprůjezdné trati.
Závěrem bych chtěl říci, že jízda na motocyklu Jawa 350 cm' s postranním vozíkem je příjemná a nijak si nezadá v rychlosti i výkonu s ostatními uživateli silnice. Na dobré a rovné silnicí lze dosáhnout s plně vytíženým postranním vozíkem za ideálních provozních podmínek i rychlost 100 km/h. Ale i běžná cestovní rychlost 15-80 km/h jistě každého uspokojí.
Karel Kliment

zdroj Svět motorů č. 9/65

Vloženo: 01.04.2014 Autor: Redakce Kategorie: Ze starého tisku
Náhradní díly na veterány Vyroubal

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s využíváním vašeho souboru cookie.

Rozumím